Rozhovor s mladým překladatelem, intelektuálem a humanistou Lukášem Merzem

25. ledna 2013 v 5:23 | Barbora Hrůzová |  Rozhovory

Mgr. Lukáš Merz je absolventem anglické a germánské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době je studentem doktorského programu na katedře anglistiky. Má dlouholeté zkušenosti s výukou angličtiny jak individuálně, tak i ve skupinových kurzech, vyučuje kurzy FCE, vede skupinové kurzy ve Fakultní nemocnici Olomouc a společnosti Timken, a.s. S Davidem Livingstonem dlouhodobě spolupracuje při výuce a překladech. Je spoluautorem anglické verze katalogu Arcidiecézního muzea v Olomouci. Je ženatý a má dvě děti. Letos mu bude 33 let.




V živnostenském rejstříku máte uvedeno "tlumočnická a překladatelská činnost". Můžeme si tedy přečíst váš překlad z anglického originálu i nějaké beletristické knihy?

Nikoli, mé tlumočení a překlady se orientují "prakticky", tedy komerčně. Pokud nepracujete jako svědomitý, zavedený překladatel v nakladatelství, je pro Vás z ekonomického hlediska překlad beletrie celkem drahý špás. Pozoruhodná práce, ale v současnosti si to nemůžu dovolit. Překlad beletrie jsem soukromě zkoušel, ale rychle jsem poznal, že je to mnohem náročnější, nežli se na první pohled zdá. Po několika pokusech jsem se rozhodl, že prostor raději přenechám šikovnějším kolegům, kteří v mých očích velice stoupli a zaslouží si naše uznání.

Na tomto místě bych rád poznamenal, že překladatelská profese - navzdory všeobecné představě - nabývá stále většího významu. Nejen v beletrii, ale v každodenním životě. Jsme dennodenně adresáty špatných, odfláknutých překladů prznících češtinu, jež úpí pod náporem anglické syntaxe a stylistiky. Chápu to jako profesionální deformaci, když poznám za polopatickým překladem přesný anglický originál. Pokaždé to zamrzí a snažím se proti tomu bojovat. Je mi líto, že i na děti se valí takové jazykové nesmysly, jaké pronáší prasátko Peppa. Kvalitnímu překladu, a tedy kultivaci jazyka od raného věku, se musí věnovat mnohem větší pozornost.


Psaní recenzí tedy máte víceméně jen jako koníčka?

Ano, je to tak. Beru to jako bonus k běžné práci. Baví mě číst kvalitní beletrii a psát o ni. A pokud má nadto někdo o mé texty zájem, velice mě to těší.


Která recenze se vám podle vašeho názoru nejvíce povedla?

Těžko můžu posoudit - mám určitý citový vztah spíše ke knize, než textu o ní, a to je mnohdy určující. Řekl bych spíše, že vím jistě, která recenze mě nejvíc bavila, protože mě zaujala kniha: nejlépe se mi psalo o románu Arthur a George od Juliana Barnese a úžasný zážitek představovala antologie povídek Vypravěči amerického jihu, která ve mně silně rezonovala. Tam šlo psaní úplně samo.


Jaký druh literatury máte nejraději?

Neřekl bych, že mám nějak vyhraněný vkus, avšak při svém zaměstnání a nedostatku času na čtení se snažím pečlivě vybírat, do čeho se pustím. Musím mít vždy konkrétní impuls, nějaká očekávání, která se buď naplní, nebo ne. Samozřejmě jádro tvoří anglofonní beletrie, miluji anglický jazyk, proto vyhledávám autory s příslušnou reputací. Nevyhýbám se ani tzv. žánru "non-fiction", jehož tématem je angličtina, nebo angloamerická kultura.


Jaký je váš názor na spektrum knih, které se u nás vydávají? Je to čistá komerce, nebo vycházejí i knihy kvalitní, které byste mohl doporučit?

Ač se to možná na první pohled nezdá, určitě se nejedná o čistou komerci. Z mého pohledu leží na zdejších pultech mnoho skvělé literatury, kterou nikdy nedokážu pojmout a která mne bohužel mine. Klíčové se pro orientaci jeví mít aspoň minimální přehled, vědět, kam jít pro texty podstatné, a nespoléhat se na tlusté bestsellery s barevným přebalem v supermarketu.


Píše se o vás, že jste amerikanista. Znamená to, že Ameriku znáte a máte ji rád jako zemi, nebo že znáte a máte rád americké autory?

Kombinace obojího. Amerika mě fascinuje jako země, fenomén, světová velmoc v širším slova smyslu. Mám k ní vztah, stejně jako k "americkým" autorům, byť je tento termín z hlediska americké kulturní plurality naplněn různorodou škálou spisovatelů. Nutno dodat, že stejně vřelý postoj mám ke kultuře a literatuře britské. Snažím se něco z anglického ducha přenášet i do našeho prostředí.


Proč jste přesídlil z rodného Liberce do Olomouce?

V Olomouci jsem studoval, a protože jsem zde našel práci i přátele, rozhodl jsem se zůstat. Zpět do poněkud duchovně vyprázdněného Liberce mě nic netáhlo. Genius loci hanácké metropole mi učaroval, máme tu s rodinou vše, co potřebujeme, pro nás momentálně naprosto ideální volba, uvidíme, jestli se to časem nezmění.


Vím o vás, že máte hodně dalších koníčků. Velmi dobře vaříte, hrajete golf a fotografujete. Můžete to nějak rozvést?

Někdy si říkám, že těch zálib je trochu moc, k tomu ještě hudba, film, sport… Kvalitní gastronomii mám rád, baví mě vařit. Manželka mi v tomto ohledu fandí a sama jásá. Fotografii se věnuji od gymnázia, v Olomouci se čas od času uplatňuji jako reportážní a portrétní fotograf, dokonce i za malý honorář. Co se golfu týče, na hřiště se dostanu jenom párkrát za rok, ale zážitek je to vždy fantastický. Neznám žádnou jinou aktivitu, ve které jste sám se sebou v intenzivním boji a při které se tak rychle obnaží lidské charaktery. Bohužel se golf stále halí do exkluzivního, snobského hávu a pravdou je, že většina golfistů proti tomu nic nedělá, nebo to snad i paradoxně podporují. Otázka peněz to ale rozhodně není.


Jaké máte plány do budoucna a čeho byste rád dosáhl? Máte před sebou nějakou velkou výzvu? Nepánujete třeba napsání vlastní knihy?

Mezi hlavní cíle a zároveň strašáky patří ukončení doktorského studia na filosofické fakultě, to samo představuje velkou výzvu. Disertační práce se zabývá Peterem Ackroydem a Londýnem, což je, myslím, zajímavé, živé a celkově přístupné. Takže se možná v budoucnu stane, že své nápady a znalosti přetavím do vlastní publikace, kdo ví…

Děkuji za rozhovor.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama