Únor 2013

Černé slunce; Graham Brown

23. února 2013 v 11:09 | Nathalie Peyrichout |  Thriller
Název: Černé slunce (Black sun)
Autor: Graham Brown
Překlad: Šárka Kadlecová
Rok vydání u nás: 2012
Počet stran: 400
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3781-7

Napínavé pokračování dobrodružného thrilleru Černý déšť: Artefakt, který Danielle Laidlawová z amerického Národního výzkumného institutu, organizace sdružené se CIA, a profesor McCarter, odborník na mayskou civilizaci, přivezli s nasazením života z amazonské džungle, cosi neúprosně odpočítává, přičemž nuly má dosáhnout 21. prosince 2012. Zároveň neznámo odkud čerpá a shromažďuje obrovské množství energie. Z objevených hieroglyfů navíc profesor usuzuje, že někde existují tři další, podobné kameny. Přinášejí tyto předměty lidstvu záchranu, nebo zkázu? A podaří se je objevit dřív, než padnou do nepovolaných rukou? (oficiální anotace)


Fantasy u našich sousedů

13. února 2013 v 22:09 | Barbora Hrůzová |  Fantasy


Andrzej Pilipiuk
Sestřenky

Překlad: Pavel Weigel
2005
počet s.252
Laser-books, s.r.o.
edice Laser
ISBN 80-7193-197-7

Polští autoři mají dobrou tradici v žánru sci-fi, reprezentovanou klasikem žánru Stanislavem Lemem. Trošku příbuzný žánr fantasy má dnes svého klasického představitele v Andrzeji Pilipiukovi. Českým čtenářům je dobře znám svými vtipnými knihami o Jakubu Vandrovcovi, amatérském vymítači všech možných ďáblů, upírů, vlkodlaků či mimozemšťanů. Tento hrdina se však v knize Sestřenky neobjevuje, což poznáte na první pohled podle upozornění na obálce.

Pokud máte rádi prolínání světa mystiky s jeho upíry, elixíry věčného mládí a podobnými lahůdkami, se světem racionálna, počítačů a moci peněz, pak je tato kniha právě pro vás. Osudy tří hrdinek - Kateřiny, Moniky a Stanislavy se shodou okolností protnou v Krakově jednadvacátého století. Dvě z nich však jakoby do dnešní doby příliš nepatřily. Není divu, žijí už na tomto světě několik staletí a stále si musejí zvykat na různé novinky a vynálezy. Nejhorší ovšem je, že se jim v každé době pokouší někdo ublížit nebo je i zabít. Někdy jsou to obyčejní zločinci, ale také různí poblouznění či podplacení exorcisté, za kterými se většinou skrývá podlý, chamtivý a necitelný zrádce. Sestřenky musejí držet při sobě a navzájem si pomáhat, protože každá umí něco a jen pohromadě jsou neporazitelné.
Pěkný příběh byl pro mě zajímavý dvěma aspekty:
Ten první - v knize se vlastně vůbec nečaruje. Mystické atributy jsou tu podávány jakoby s vědeckým vysvětlením (např. proč upírům vadí dotyk stříbra, nebo jak lze přeměnit olovo ve zlato).
Druhý - autor s neskrývaným despektem a mírnou trpkostí popisuje poměry v současném Polsku, které ovšem velmi připomínají i situaci u nás v České Republice.

Hodnocení 4/5

Čapkovská neklasika

7. února 2013 v 16:31 | Natali |  Recenze
Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli Bílé nemoci, kterou mám jako povinnou četbu, ale jelikož mám Čapka ráda, pustila jsem se do čtení celé knihy a první málo známá hra, mě úplně dostala.

Názevknihy- Loupežník, R.U.R, Bílá nemoc
Jméno autora - Karel Čapek
Rok vydání - 1983
Počet stran - 335
O co jde?
Miminy rodiče odjíždějí na pracovní cestu a nechávají Mimi po dvaceti letech poprvé v domě pouze se služebnou. Mimi, která celých dvacet let viděla pouze stěny svého domu a myslivce, kterého jí více méně vnutili rodiče, se okamžitě zamiluje do chlapce, který tudy jen prochází. Mladík je okouzlen Miminou krásou a zamiluje se do ní také. Mimi se zdráhá, nechce pustit neznámého chlapce k sobě do domu, a tak odchází a nechává Loupežníka samotného před domem. Po chvíli přichází myslivec s květinou, puškou a chatrnými nervy. Když uvidí Loupežníka, pustí se s ním do hádky, čí Mimi je. Jestli myslivce, nebo Loupežníka. Ke konci hádky, už to myslivcovy nervy nevydrží a postřelí nebohého Loupežníka do hlavy. Myslivec, protože si myslí, že Loupežníka zabil, utíká do lesa a ponechá Mimi a služebnou Fanku samotnou s Loupežníkem, kterého nechají odvést do nemocnice, kde podle všeho, hrál s doktorem karty.
V kartách Loupežník vyhrál a tak ho doktor pouští na noční výpravu za Mimi, která v tu dobu už dávno spí. Loupežník vyláká Mimi ven za velkou zeď, kterou je obehnán celý dům. Po chvíli se mezi stromy začne objevovat světlo a jsou slyšet něčí slova. Jsou to matka s otcem, kteří se vrátili dříve z cesty, jelikož měla matka špatné tušení. Nachytají Loupežníka s Mimi a strhne se scéna, ve které pošlou Mimi zpět do domu, aby ji tam mohli zamknout. Loupežník zůstane sám před domem a stále přemýšlí, jak se k Mimi dostat. Po chvíli k němu přichází otec, aby mu vynadal, ale Loupežník se jen tak nevzdává. Matka se k otci za chvílí taktéž přidá. Loupežník naštvaně prohlásí něco v tom smyslu, že když nemůže Mimi ven, tak on může dovnitř, vejde za zeď a zamkne se tam i s Mimi. Začíná více než komická scéna, ve které se pokouší panímáma s pantátou dostat Loupežníka ze svého domu a pomáhá jím k tomu přiopilýstarosta, učitel a hrstka vojáků.
Nakonec všichni Loupežníka vyženou. Loupežník mizí v lese a volá, že se za Mimi vrátí
Hlavní postavy
Mimi - nesmělá a zamilovaná dívka, která po celou dobu svého života pomalu nevyšla z domu
Loupežník - nikdy neudělal nic špatného, jen je zamilovaný do Mimi, teda, alespoň to tvrdí
Fanka - sice nepatří do hlavních postav, ale bez ní by celý děj neměla takovou… šťávu. Hubená a dlouhá ženská od rány se sklony být trochu mužská, celému ději přidává více na humoru
Vlastní dojem
Smála jsem se, až mě břicho bolelo, ale konec mě zklamal. Čekala jsem cokoli - romantický, dramatický, nebo třeba i komický konec, ale tenhle je tak otevřený, že vůbec nevíte, co si o tom máte myslet
Vlastní hodnocení
Kvůli konci, který mě skutečně zklamal 2- (hodnoceno, jako ve škole)

Urban fantasy, nebo spíš pohádka pro dospělé?

3. února 2013 v 13:41 | Barbora Hrůzová |  Fantasy

Blanka Jehlíková
Čarodějka
Nakladatelství Deus
20012
227 s.
ISBN 978-80-87408-19-3

Tahle kniha mě trochu překvapila. Podle obálky a anotace jsem čekala něco trošku jiného, než jemnou moderní pohádku pro dospělé. Ale překvapení vlastně nebylo nepříjemné. Kniha je taková, jaká je, netváří se jako filosofické veledílo, prostě "jen" baví. A to úplně stačí.


Spisovatelka Blanka Jehlíková pro mě byla až dosud naprosto neznámá. Zřejmě hlavně proto, že ačkoliv tato kniha není zdaleka její prvotina, věnovala se dosud jinýmu žánrům. Všechny její předchozí knihy byly cestopisy či historické pověsti, což je oblast literatury, která mě dost míjí.

Ve své poslední knize Čarodějka se autorka pustila na cestu fantasy a zvolila styl úsporný, bez dlouhých popisů reálií a myšlenkových pochodů. Kniha má svižné tempo, děj jde rychle dopředu a čtenář se rozhodně nenudí. Také je vidět, že autorka "nevaří z vody". Zřejmě zúročila dobře svoje znalosti historických pověstí a prostudovala si nějaké ty materiály o čarování a magických předmětech, které jsou k tomu potřeba.

Pokud se dá knize něco vytknout, je to nepřehlédnutelný fakt, že některé části textu se zbytečně často opakují. Působí to na mě dojmem, jako by každá kapitola byla psána jako samostatná povídka, která má úvod, vlastní děj a závěr a teprve dodatečně je autorka spojila do jednoho románu. Jednotlivé kapitoly se taky trochu liší kvalitou. První kapitola o jízdě autobusem mrtvých mi přišla nejslabší ze všech a díky tomu, že byla tak nešťastně zařazena hned na začátek, jsem po jejím přečtení dokonce uvažovala, že knihu odložím. Neudělala jsem to a nelituji. Další dvě kapitoly byly o kapku lepší a pak už mě děj opravdu "chytil". Pátrání po vrahovi malé holčičky bylo už velmi napínavé, ale podle mého skutečně nejlepší byly poslední dvě kapitoly, odehrávající se v Itálii. Tam už bylo nejen napětí, ale i akce a rychlý spád.

Myslím, že kniha se povedla a docela bych uvítala, kdyby Blanka Jehlíková napsala pokračování.

Hodnocení 4/5