Duben 2013

Severská detektivka

23. dubna 2013 v 9:00 | Barbora Hrůzová |  Recenze

Leena Lehtolainen
Zasněžená žena



Severské detektivky jsou nyní obecně oblíbené. Čím méně se o nich vědělo a mluvilo zhruba před deseti lety, tím více jsou nyní takzvaně "v kurzu". Mezi nejznámější autory patří samozřejmě Stieg Larsson - autor trilogie Milénium, Lars Kepler (Hypnotizér), Johan Theorin (Smršť) či nejnověji Jo Nesbo (Sněhulák).
Méně známé jsou ženy - autorky. Výjimkou je např. Camilla Läckberg (Mořská panna) a také finská spisovatelka Leena Lehtolainen se svými detektivními romány s hlavní hrdinkou policistkou Mariou Kalliovou.
Děj knihy začíná prologem - svatbou hlavní hrdinky a při této příležitosti se seznámíme i s několika jejími kolegy, více či méně sympatickými. Děj pokračuje později návštěvou Kalliové na zámečku Rosberga, kde má přednášku o duševní sebeobraně. Svérázná majitelka zámečku Elina zde totiž pořádá různé kurzy pro ženy a dokonce je sem mužům vstup přímo zakázán. Když se pak Elina ztratí a náhodný lyžař ji najde umrzlou v lese, rozbíhá se pátrání, které má docela překvapivé vyústění.
Příběh je kombinací klasické detektivky s psychologickým i společenským románem. Dává nahlédnout do života současné finské společnosti s jejími problémy - alkoholismem, přistěhovalci i podivnou odnoží katolické církve laestadiány. Autorka velice citlivě postihuje problémy dnešních žen ve společnosti, jejich postavení, možnosti i přetrvávající předsudky. Přesto čtenář nemá z knihy pocit, že jde o dílo feministické, které má primárně za cíl pranýřovat mužský šovinismus. Je to příběh s mnoha vrstvami a je na čtenáři samotném, aby si vybral, zda se nechá unést pouze detektivní zápletkou, či také něčím navíc.
Hodnocení: ****
Nakladatelství Hejkal, 2008, přeložila Markéta Hejkalová, počet s. 282. ISBN 978-80-86026-56-5

Sny, naděje a přátelství. Rozhovor se začínající spisovatelkou Barborou, o které nepochybně ještě uslyšíme a jejíž knížky se možná jednou stanou českými bestsellery.

15. dubna 2013 v 9:00 | Barbora Hrůzová |  Rozhovory


Seznamte se, prosím, se sympatickou hezkou dívkou z Děčína. Má talent, charisma a originální názory. Na tomto rozhovoru mě nejvíce zaujalo to, že přes moji snahu dostat z ní i nějaká negativa, z této dívky jde pouze příjemná pozitivní energie. Ostatně, posuďte sami:

Jmenuji se Barbora K. Havlová, ale prezentuji se i pod přezdívkou BaraCornellia. Narodila jsem se 4. února 1996 v Děčíně a žiji kousek od něj, v Benešově nad Ploučnicí. Jsem Vodnář, což o mně hodně vypovídá. Studuji na Evropské obchodní akademii v Děčíně, obor kreativita podnikání - nic moc kreativního v tom ale nehledejte. Až dokončím střední školu, plánuji studovat slavistiku.
Najdete mě na blogu www.edice-proklete-knihy.blog.cz.

Jsou knihy a jejich čtení a psaní tvým největším koníčkem?
Zájmů mám hodně, ale mimo školu dávám nejvíce energie do psaní. Pro to jsem se narodila. Jako by se mě před narozením někdo zeptal: "Chceš být dobrá v matematice nebo v tvůrčím psaní?" Tak jsem hmátla po psaní.
Psaní pro mě není jen způsob, jak se vypořádat s realitou, ale je to moje dýchání. Když zadržíte dech, jednou přijde doba, kdy se budete muset nadechnout. To samé mám s psaním. Někdy jsem tak plná postav a toho, co mi říkají, že to musím vysypat na papír, jinak by mi pukla hlava. A je to vlastně i dialog, nikdy nekončící dialog.

Jaké autory a žánry preferuješ? Co se ti naopak nelíbí a co ti v knihách vadí?
Českým autorům fandím a lhala bych, kdybych řekla, že v nich nemám své oblíbence. Ale více preferuji autory zahraniční. Čtu fantasy všeho druhu, steampunk a historické romány. Romantiku zbožňuji, ale pokud je v knihách, tak se mi líbí, když není jedinou zápletkou.
(A jelikož jsem otaku, mé oblíbené žánry v manze jsou komedie, školní život a yaoi i shounen-ai.)
Vadí mi fantasy plné jmen, které nejenom nikdo neumí přečíst, ale ani napsat. Největší zlo je Mary-Sue. Ironií je, že mám slabost pro Školu noci - hlavní hrdinka je dokonalá, až to bolí, všechno ví, všichni ji milují, nikdy neřekne sprosté slovo. Ráda si s tím vymývám mozek.

Dáváš přednost klasickým knihám, nebo elektronické čtečce?
Zrovna 5. dubna je uzávěrka literární soutěže Moje volba - Tištěná nebo elektronická kniha? Čtu pouze klasické knihy. Kdybych přirovnala tištěné a elektronické k lidem, tak tištěné = člověk z masa a kostí, který má emoce a ostatní je mohou přijímat, elektronická = robot bez emocí.
(A přemýšleli jsme s dědou, jak by asi vypadal páter Koniáš, kdyby místo knih pálil čtečky :D)

O čem ráda píšeš a jakou formou (básně, próza, fantasy, romány...)?
Píši o tom, co mě baví. Draci, magie, piráti, faunové, personifikace... Snažím se, aby každá moje povídka nebo román měly vlastní duši. Radši se zaměřuji na psychologii postav, na jejich city a vášně.
Dříve jen próza, teď i básně. Perfektně v nich "vyřvu" emoce. Povídky mi moc nejdou, neumím se držet zkrátka a nevymýšlet dopředu. Teď ale pracuji na sbírce povídek - odehrávají se ve světě faunů, mořských lidí, víl... A hlavní hrdinové jsou homosexuálové.

Jaký je tvůj největší literární úspěch?
Minulý rok druhé místo v literární části soutěže Daniel (téma holocaust), první kategorie. V pondělí (25. března) jsem ale překonala samu sebe a ve stejné soutěži vyhrála první místo v druhé kategorii :)

Čeho by sis přála v životě dosáhnout? Chtěla by ses třeba psaním i živit?
Kdo by se nechtěl živit tím, co ho baví? ;) Bylo by krásné, kdybych kolem sebe měla fanoušky, kteří mě poplácají po zádech a řeknou: "Dobrá práce!".
Můj největší sen je anime podle mé předlohy. Zatím to zní dost nereálně, ale nikdy neříkám nikdy. Příležitost se třeba jednou naskytne, Vesmír je mocný.

Píšeš, že jsi vlastenka. Co by sis přála obecně pro českou společnost?
Po nástupu na střední jsem si všimla, že můj spolužák Česko nesnáší - kvůli politice zavrhnul úplně všechno. I když mě to mrzí, uvědomila jsem si díky němu, že vlastenectví není jen láska k vlasti. Podle mého názoru je to také láska k sobě samému. Je důležité se vypořádat s vlastní minulostí, abyste mohli začít milovat minulost celého národa. A není nic ušlechtilejšího než láska k vlasti.
České společnosti přeju trpělivost s "mocnějšími" a také odvahu s nimi bojovat. A odvahu nebát se říct: "Já jsem Čech a jsem na to hrdý!"

Jaké jsou tvé další koníčky a zájmy?
Když zrovna nepíšu nebo nečtu, kreslím, převážně manga stylem. Hodně se zajímám o historii - českou, ruskou, polskou... A o Francii a Japonsko. Na filmy moc nekoukám, ale každý pátek mám "anime den", kdy celý den sleduji anime.

Jaké hudbě dáváš přednost a jaká se ti naopak nelíbí?
Nemám vyhrazený hudební styl, ale baví mě pop, rock, country... Buď mě okouzlí text, hlas nebo rytmus.
Miluju Evanescence, Halestorm a Ukrajinku Tinu Karoli. K tomu miluji tu smršť vzpomínek, které vyvolávají soundtracky nebo fansongy - Hetalia a Homestuck. A dál jen jedno slovo: K-Pop!
Hodně jsem si teď zamilovala amatérskou zpěvačku PhemieC (http://phemiec.tumblr.com/), která si sama píše texty, které mají poselství. Fandím jí. A poslouchám ji, když píši.

Ještě chci říct, že dřív jsem si myslela, že osud mám ve vlastních rukou. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že ho mají pod kontrolou jiní.
(Vydání knihy, hudební demo, komiks... I když odvedete dobrou práci, nikdo nezaručí, že se vám sny splní. Protože poptávka nefandí (např.) hororům. Poptávka chce pop, ne metal. Poptávka chce mangu, ne evropské komiksy.)
S nástupem na školu, kde jsem poznala mnoho úžasných lidí, jsem zjistila, že pokud něco umíte, musíte si za tím stát, i když do vás budou lidé kopat. Protože pokud jste přesvědčeni, že máte dar... Jestli jste ochotni ho pilovat a nenechat ho shnít, musíte za svým snem jít, i když to bolí.
Díky Adelaide (www.adelaidebooks.blog.cz) jsem zjistila, že si lidé musí pomáhat. Někdy člověk potřebuje postrčit nebo prostě jen vědět, že je někdo na jeho straně, aby udělal krok dopředu.
A díky jedné talentované návrhářce (www.poisoned-unicorn.blog.cz) vím, že VŠECHNY sny se dají časem splnit. Každý nějak začínal. Nesmíte se bát požádat o pomoc.
Snažím se říct: Pomáhejme si navzájem :)

Děkuji za rozhovor a přeji ti do života hodně štěstí, aby se ti tvoje sny a přání splnily.
Barbora Hrůzová

Čekání na kocoura; Michaela Klevisová

10. dubna 2013 v 12:19 | Natalie Peyrichout |  Ostatní
Název: Čekání na kocoura
Autor: Michaela Klevisová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 192 (185 + reklamy)
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-680-1

Povídky o kočkách a jejich lidech Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá "kočkaři", vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme. (Oficiální anotace)